Francie - 2. část

12. října 2017 v 20:45 | Terezka |  Cestování
Druhá část cestopisu, která bude pojednávat o naší cestě a prvním dni ve Francii. A také o našem velkém nočním dobrodružství s muslimy.



Druhý den ráno jsme se probudili v autě, za okny se nám skýtal přenádherný výhled na východ slunce, v rádiu nám hrála příjemná hudba a my s potěšením zjistili, že se právě nacházíme v Německu. Jelikož jsme se i přes ne příliš příznivé podmínky rozhodli neošizovat naše pevně osvojené hygienické návyky, zastavili jsme na nejbližší benzince, na záchodcích si u umyvadla umyli zuby, příp. vlasy (a v otevřeném koši jsme my dívky spatřily použitou stříkačku), na posilnění jsme si koupili kafe, posnídali mnou upečenou (a musím říct, že výtečnou) buchtu, poté jsme pořídili hned desítky uměleckých fotek krásného východu slunce a jeli jsme dál. Naše první zastávka - Dijon!

Dijon je historické město na východě Francie. Je střediskem obchodu s vínem a nejznámnějším produktem je, jak jistě víte, "dijonská hořčice". Každý rok začátkem září zde probíhá vinobraní, kterého se účastní různé folklorní soubory. My jsme měli to štěstí a zastihli jsme tuto akci v plném proudu. Městečkem se nesla veselá hudba, člověk na každém kroku zakopl o jednoho Dijonce a ulice byly tak přecpané lidmi, hudbou a ostatním hlukem, že na nějaké procházení památek města ani nebyla chuť. Za návštěvu by ale rozhodně stála katedrála sv. Benigna, Vévodský palác nebo botanická zahrada.

My jsme nzašli na procházku krásnou alejí, zhlédli zajímavou dijonskou architekturu a došli do parku Jardin Darcy, který byl skutečně nádherný a jeho návštěvu doporučuji všemi deseti. Unavení po dlouhé cestě jsme se vrátili k autu, zkontrolovali, jestli nám nechybí můj drahý bratr, který se tak velmi rád a často ztrácí a jeli jsme hledat nocleh.

Minule jsem zmiňovala, že jsme se rozhodli ušetřit za ubytování. Proto jsme hledali místo, kde můžeme zaparkovat naše auto a vklidu tam strávit noc. Vyjeli jsme tudíž z města, odbočovali na náhodné vedlejší cesty, až jsme dojeli do neznáma někam k loukám a vincím. V dohledu nebyly žádné domy, jen pole, vinice a vlastně dům, kterému ta pole patřila. Zajeli jsme za stromy, aby nás od cesty nešlo vidět. A nyní budou následovat veselé historky z naší cesty, které jsme si tu noc vytrpěli, tak ještě chvíli vydržte a čtěte dál :)

Když jsme dojeli na místo, byla už tma, tak jsme se rozhodli, že se najíme a nějak se zkusíme nasoukat do auta. 2 lidé si "lehnou" dopředu, dva lidé se vyspí vzadu a já spolu se sestřenkou č. 2 si vlezeme do kufru, protože jsme z naší posádky nejmenší. Jenže ejlhle, po otevření dveří od kufru jsme zjistili, že v autě něco páchne. Příšerně páchne. "Copak nám tady snad vlezl bezdomovec a celé to tu pozvracel?" Ne. To se nám jenom nějakým způsobem otevřely zavařovací sklenice s domácím jídlem. Takže půlka jídla byla rovnou na vyhození a my jsme museli vymyslet jinou alternativu, jak přečkat noc v divočině, jelikož kufr našeho auta páchl po zvratkách.

Já se sestřenkou č. 1 jsme "ležely" vzadu na sedadlech, sestřenka č. 2 se se svým snoubencem nějak nasoukali dopředu a můj přítel spolu s mým bratrem vytáhli karimatky, spacáky a lehli si ven (připomínám, že bylo září a venku v noci se teploty pohybovaly v mínusu).
A tak jsme spali. Vtom jsem se v noci probudila, jelikož můj zadek trpěl velikou bolestí a celé mé tělo volalo po měkké posteli. Protáhla jsem se, otočila se a za oknem spatřila stín. Podívala jsem se blíže a vidím, že se kolem našeho auta prochází postava celá v černém. Té osobě šly vidět pouze oči, z čehož jsme usoudila, že se jedná o muslima (těch přece ve Francii není nedostatek). Okamžitě mnou projela vlna strachu, která mne natolik ochromila, že jsem ze sebe nedokázala vydat jedinou hlásku, abych probudila ostatní.
A tak jsem po pár vteřinách zírání začala křičet. Tím se probudila sestřenka č. 1, která spala se mnou vzadu. Tajemnou muslimskou postavu procházející se kolem našeho auta spatřila též a začala křičet se mnou. Náš křik probudil i sestřenku č. 2 a jejího snoubence, kteří vyskočili ze svých míst, podívali se na sebe, a aniž by věděli, proč to dělají, přidali se k našemu křiku. A tak jsme my, čtyři obyvatelé auta seděli, dívali se na sebe a dobrou půl minutu jen tak křičeli. Během toho času se mi hlavou promítaly různé myšlenky, co muslimové asi udělali s mým bratrem a přítelem: Určitě jsou teď někde svázáni v nějaké dodávce nebo už jim uřízli hlavy!


Až jsme se uklidnili a přestali křičet, zjistili jsme, že ten muslim je můj přítel zabalený do spacáku. Venku mu byla už příliš velká zima, tak se zabalil, až mu byly vidět pouze oči a chtěl jít k nám do auta, jenže bylo zamčeno, tak se tam nedostal. Když jsme spustili naši "symfonii", zašel za mým bráchou a řekl mu, aby se šel na nás podívat, že prý je to sranda.

No, po celou dobu dovolené jsme se našemu zážitku jen smáli a nutno podotknout, že tu noc už nikdo z nás nespal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 13. října 2017 v 13:38 | Reagovat

Hodně blbá sranda :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama