Šikana

24. listopadu 2017 v 20:10 | Tereza |  Veškerosti
Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že většina z nás ve škole zažila šikanu. Znáte to, děti na prvním stupni (a mnohdy i puberťáci na vyšších stupních) umějí být až bolestně kruté. Zažila jsem to i já. A také jsem bohužel zažila lidi, kteří si prošli šikanou a následkem toho se utápeli ve vlastním smutku ještě mnoho let poté. A takových lidí je spousta, možná mezi ně patříš i ty. Ale proč? Proč je tak těžké se s tím srovnat, nechat to být a jít dál?


Smáli se mi za to, jaké mám oblečení. Uráželi mě a nadávali mi za to, že mám dobré známky. Ponižovali mě za mou víru. A jelikož jsme byli malá škola a skoro každý měl v jiných třídách nějaké sourozence, navedli celou školu, aby se se mnou nebavila. Takže tam nebyl nikdo. Ani jedna dobrá duše, která by se nade mnou slitovala. Jakmile jsem prošla chodbou, všichni mi nadávali a utahovali si ze mě. A nebo mě ignorovali. Na plavání mě potápěli a stříkali vodu do obličeje, abych uplavala co nejméně. Žalovali na mě a sváděli na mě věci, za které jsem nemohla.

Ale já si z toho nic nedělala. No tak jsem neměla kamarády. Když se mi posmívali za to, že v mikině, kterou jsem dostala od babičky, vypadám jako starý děda, že je hnusná a jsem v ní tlustá, druhý den jsem si ji vzala znovu. Aby viděli, že je mi to jedno.
Když jsem dostala jedničku, posmívali se mi. Oni by ji prý nechtěli, protože nechcou být hnusní šprti. Pak by byli stejně trapní, jako já. Řekla jsem jim: "No, a já tu jedničku chtěla." Zmlkli. Moc dobře jsem věděla, že jenom závidí.

Zvládala jsem to a nikdy mě ani nenapadlo mluvit o tom, že by se jednalo o šikanu. A to jsem jednička mezi všemi citlivkami. Rozbrečí mě i maličkost, se vším si dělám starosti a jsem hodně zranitelná. Jasně, že mě to mrzelo, ale před nimi jsem to nikdy nedala najevo. A oni přestali.

Problém je, že většina dětí si to prostě nechá líbit. Má kamarádka prožívala podobné věci, jako já. Zkrátka jen posměch od spolužáků a nadávky a ponižování, jenže ona nebyla sama, měla svou nejlepší kamarádku, která stála při ní. Přesto se i teď, snad po deseti letech neustále lituje, fňuká a mluví o tom, jaká je chudinka. Proč? Proč se s tím nedokázala smířit?

Někteří zažívají mnohem horší formu šikany. Třeba můj brácha. Ubližovali mu fyzicky, třískali mi hlavou o zeď, nechutně mu vyhrožovali, nutili ho jíst toaleťák. A on je přesně ten typ, co si to nechá líbit a ještě o tom nikomu neřekne. Naštěstí já, hodná a milující sestřička (vážně! Smějící se) jsem si všimla, že něco není v pořádku. Řekla jsem to rodičům a oni zašli do školy a začali to řešit. Přesto si ani brácha nenese po těch letech ve svém srdci hořkost z toho, že mu dříve ubližovali.

Šikanu zažívá denně spousta dětí, v lehčích i horších formách (jak víme, máme pět stupňů šikany). Všímejte si toho. Ať máte mladší sourozence nebo ještě chodíte na základku, buďte pozorní k tomu, co se mezi dětmi děje. Ony to často nikomu neřeknou. Bojí se svěřit, a tak dál trpí. Řeště to vy. Všímejte si a nebojte se zakročit.

Učte své malé sourozence či děti nebát se bránit šikaně. Jít s hlavou vzhůru a už v počátcích dát agresorům najevo, že tady si neškrtnou. Ne každé dítě je takové. Ale i já byla extrémně plachá, bála jsem se pozdravit učitele, byla jsem introvertní a vážně extrémně jsem se styděla. Ale šikanovat jsem se nenechala. Je důležité, aby děti věděly, že si to nemusí nechat líbit.

A vy, kteří se nemůžete zbavit pocitu ublíženosti a stále si v srdci nosíte hořkost z šikany...nechcte to být. Je to součástí vaší minulosti, tak to přijměte. Vždyť už je po všem, musíte jít dál, jinak vás to bude táhnout dolů. A to opravdu může dopadnout špatně, mluvím ze zkušenosti s mou kamarádkou (teď už bývalou). Hořkostí ubližujete jen a pouze sami sobě. A život pro vás má nachystané krásné věci, když se odpoutáte od bolesti a půjdete dál.

A co vy, byli jste šikanováni? Jak jste se bránili? A jak jste na tom teď?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl/a jsi někdy šikanován/a?

Ano
Ne

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 24. listopadu 2017 v 21:12 | Reagovat

Nebyla a jsem za to ráda . I když se divím, protože jsem pro něco takovýho snadnej terč .

2 Lee Lee | 24. listopadu 2017 v 22:40 | Reagovat

Zajímavý článek. Já osobně asi nebyla, ale můj nejlepší kamarád ano. Nejhorší na tom bohužel bylo, když se to začalo řešit, třídní učitelka to pojala naprosto otřesně a celá třída mého kamaráda obviňovala a úplně se postavila na stranu agresora...

3 Tereza Tereza | Web | 24. listopadu 2017 v 23:42 | Reagovat

[1]: Tak to jsem taky ráda, že nemáš tu zkušenost :)

[2]: Děkuji. Jo, když to učitel neumí řešit, to je potom průser. Dnes už se naštěstí na prevenci nebo řešení šikany klade větší důraz, ale kamaráda je mi vážně líto.

4 Meduňka Meduňka | Web | 25. listopadu 2017 v 7:45 | Reagovat

Zařazuji do výběru nejlepších článků na téma týdne.

5 nudistka nudistka | Web | 25. listopadu 2017 v 11:29 | Reagovat

Šikana je věc, která se musí řešit. Samo dítě by se mělo ozvat a pokud to neumí, pak je problém ještě někde jinde - doma! Se šikanou se bohužel nemusíš setkat jen ve škole, hojně kvete v zaměstnání. Mého bratšího bráchu šikanovali kluci z mé třídy. Nedalo mi to vběhla jsem k bratrovi do třídy, tam je chytla a profackovala. Bylo po šikaně. Přistihla mě u toho učitelka, očividně věděla, že k tomu dochází, nic mi totiž neřekla, měla jsem z ní spíše pocit, že je dokonce ráda, že jsem to udělala. Udělala bych to i dnes po těch letech. Jsou věci, které se prostě nedělají a které nesmí člověk jen tak přejít.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama