Deprese

10. prosince 2017 v 11:51 | Tereza |  Tvorba
Když tady sedím a čtu si ta slova,
má mysl se stahuje. Začíná bouře, znova.
Nebaví mě myšlenky, nebaví mě činy,
chci tady jen tiše sedět, pozorovat stíny.
A když tady přemýšlím unavena hloupou hrou,
stíny vstupují do mé duše- a mě také zvou.
Vidět svou duši, vidět ty šrámy,
sakra vím, měla bych vyhodit ty staré krámy.
Zbytečné věci z mého temného nitra-
Ne, já to nechci! Udělám to zítra.
Však zítra je nikdy a nikdy je brzy,
je to až směšné. Však život mě mrzí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama