Kouzlo Vánoc

4. prosince 2017 v 16:54 | Tereza |  Tvorba
Povídka do literární soutěže. Kdyby se snad někdo chtěl čertit nad tím, že nesplňuji pravdila - je to povídka psaná v poezii :)




Řeknu vám teď příběh, který se mi stal, je to ale příliš dávno na to, aby jej někdo z vás znal. Jako dítě jsem příliš často hrával počítačové hry, vůbec jsem nedbal na své dávné cíle a sny. Například o záchraně světa a pomoci lidem. Pohřbil jsem ty sny s úplným klidem. Možná se vám ty sny zdají jako naprostá hloupost, vždyť přece nikdo z lidí nemá na záchranu světa tu správnou schopnost. Ale mít přemrštěně velké sny je hrozně fajn, ony vám totiž do života ten správnej motor daj.

No, budu pokračovat, abych nezapomněl, co vám chci říct. Tím, jak jsem pořád hrál hry, jsem neměl zájem ani cukroví sníst. Nekoupil jsem dárky, nezpíval koledy, nesledoval pohádky, ani mě nezajímalo, jestli doma budou správné vánoční pořádky. Nevěřil jsem na kouzlo Vánoc a nevšímal si lásky lidí, ještě jsem ale nevěděl, že to, co si člověk zaseje, to později taky (bohužel) sklidí.

Nebudu vám lhát, v mém případě už to bylo třeba, na jedny Vánoce totiž vážně onemocněl můj děda. Byla to velmi zákeřná nemoc, která nám dědu skoro vzala. To, aby se dědeček uzdravil, bylo jediné, co si naše rodina k Vánocům přála. Dokonce i já jsem zavřel počítačovou hru, co jsem zrovna hrál, protože jsem se o dědečka upřímně hrozně moc bál. Jednou jsem tam tak seděl, u dědečkova nemocničního lůžka a říkal jsem si, že kouzlo Vánoc, láska a Ježíšek, je přece jenom hloupá dětská snůška. Ale byl jsem bezradný a vůbec jsem netušil, co bych měl dělat dál, tak jsem si stoupl k oknu a tiše zašeptal: "Ježíšku, k Vánocům bych si uzdravení dědečka moc přál."


Byl jsem unavený, přece jen toho na mě bylo trochu moc, tak jsem se vydal domů, jelikož v nemocnici bych nerad strávil noc. Když jsem se probudil, maminka nadšeně z kuchyně volala, že dědeček je v pořádku, ta nemoc jej přece jen nezdolala! Byl jsem šťastný a netušil jsem, jestli na to měla má prosba vliv, jedno vím ale jistě. To, co se stalo, byl Vánoční div!

Od té doby jsem si Vánoce užíval offline s mou rodinou. Koledy, pohádky a cukroví mě od té doby už nikdy neminou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 snowy-christmas snowy-christmas | E-mail | Web | 4. prosince 2017 v 17:09 | Reagovat

Boží. Moc se mi to líbí. :)

2 Tereza Tereza | Web | 4. prosince 2017 v 17:53 | Reagovat

[1]: Děkuji :))

3 bluesovka bluesovka | 4. prosince 2017 v 19:02 | Reagovat

To bylo hezký!

4 Eliss Eliss | Web | 4. prosince 2017 v 19:25 | Reagovat

To je parádní příběh, moc mě potěšil dobrý konec :)

5 Tereza Tereza | Web | 4. prosince 2017 v 20:49 | Reagovat

[3]:, [4]: Moc vám děkuji!

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. prosince 2017 v 20:58 | Reagovat

To rýmování tomu neubralo ani ň. Spíš naopak. Je to moc hezké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama